Je červenec a právě vypukla podprsenková sezóna. Mám za sebou osm měsíců poměrně intenzivní práce, nemalých finančních výdejů a nezodpovězených otázek. "Bude to stačit?" Ptám se sebe samé a ve svém nitru se stávám hluboce věřící ve smyslu - "naplní se můj záměr?"
Je červenec a právě vypukla podprsenková sezóna. Mám za sebou osm měsíců poměrně intenzivní práce, nemalých finančních výdejů a nezodpovězených otázek. "Bude to stačit?" Ptám se sebe samé a ve svém nitru se stávám hluboce věřící ve smyslu - "naplní se můj záměr?"
Vyrážím do Adršpachu na Highline meeting. Skvělá atmosféra a spousta přátel. Hodně lidí se mě ptá: "tak kdy je uvidíme?" Dochází mi, jak moc se pohybuji na tenkém ledě - především pro nevšední způsob, který jsem si zvolila. Co kus to originál - velikosti orientační - vkus intuitivní. "Co když nenaplním očekávání? Co když zůstanu nepochopená?"...
Sotva rozbalím stojan začínají se dít věci, kterým zpočátku moc nerozumím. Pak si rychle uvědomím - tohle je ono! Je tu tolik živo! Tolik nadšení, radosti, krásy a porozumění.
Na okamžik se vracím na své zásadní rozcestí. Do Utahu na CastelTown... To co zářilo z nás tam - je o osm měsíců později TEĎ a TADY!
Ráda bych se s Vámi podělila o dva příběhy, které vystihují co je v nás ženách a co jde z nás, když se vytvoří ty správné podmínky.
Jeden příběh je Terezky Dudové a není třeba psát víc. V obrázcích je vše.
(Foto: Pepa Horák)